Lybie – oběť naší bezmoci a ignorance

15. července 2011 v 12:47 | WarFare |  Úvahy a komentáre
Léta už v televizi rezignovaně sledujeme, jak Spojené státy napadají jednu
zemi za druhou, aby mohli pod falešnými záminkami vyvolat válku a zemi
vydrancovat. Uklidňujeme se tím, že žijeme v civilizované společnosti,
takže Spojené státy určitě vědí co dělají a naši oblíbení televizní moderátoři
by nám přece nelhali. V horším případě se to snažíme ignorovat s pocitem,
že stejně s tím nemůžeme nic dělat. Vyjadřovat pochybnosti nad americkým
řešením se zdá nesmyslné právě kvůli zdánlivé nemožnosti něco změnit.
Spojené státy jsou v současnosti nejmocnější a nejlépe vyzbrojený stát na
této planetě a v podstatě nikdo se mu nemůže postavit. Tím spíše tak malá
země jako jsme my.
Ale smyslem nesouhlasu není postavit se Spojeným státům se zbraní v ruce,
ale postavit se jim morálně. A takový boj smysl má. Spojené státy nejsou
civilizovaná země, protože mají na svědomí takové zločiny, o kterých se nám
(a ani běžným Američanům) ani nezdá. Co uděláme? Necháme Lybii napospas
americkému agresorovi a budeme čekat, která země bude další? Dá se vůbec
něco dělat?


Dá se dělat velmi mnoho. Můžeme vyjádřit otevřeně svůj nesouhlas. Můžeme
vyslovit svůj nesouhlas s americkou politikou, s politickou orientací naší země
na Spojené státy a s lidmi, kteří zastupují spíše americké zájmy než zájmy
naší země, jako je například Alexandr Vondra. Možná, že už je pozdě, protože
všechny klíčové pozice už jsou asi obsazeny podobně smýšlejícími jedinci, ale
nic nebrání tomu, abychom vyjádřili svůj názor. V Americe už je na to možná
pozdě. Tamější práva obyvatel už jsou okleštěna i v zákonech, ale tady ještě
máme čas. Naše vláda je malá a těch, co s ní nesouhlasí, je hodně. Proč
myslíme, že se nás netýká to, co se děje v Americe nebo v Lybii? Vzpomeňme
si na Mnichovskou dohodu.

Myslím, že v Lybii se dnes rozhoduje o budoucnosti nás všech. Je smutné, že
o sobě tolik pochybujeme a že snad jediným politikem, který osamoceně hájí
české zájmy, je Václav Klaus, přičemž je ještě neustále zesměšňován. My jsme
malá země, ale taky velmi významná, nezatížená dobyvačnou minulostí s
obrovským potenciálem soběstačnosti. Možná, že kdybychom se Americe
postavili - my běžní občané - ne uplacení politici, kteří se s Američany už dávno
dohodli o radaru a jiných ohavnostech, a veřejně odsoudili jejich politiku, tak
by si to nenechali líbit a přišlo by nás to draho. Ale stouplo by nám sebevědomí.
Vyhráli bychom svůj boj. Dali bychom najevo, že si s námi nemůže každý dělat,
co chce. A toto jedno malé vítězství by v nás probudilo touhu hledat nové cesty
- takové, pro které se rozhodneme sami, ne takové, které nám vnutí někdo jiný.

Je toho opravdu tak mnoho, co bychom ztratili, kdybychom přestali Spojené
státy podporovat v jejich zvěrstvech? Copak neztratíme mnohem víc, když
budeme zlu jenom přihlížet?

Iris Reeves, Zdroj
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama