Proč je hrozící hladomor v Africkém rohu naprosto mediálně zastíněn teroristickým atentátem v Norsku?

29. července 2011 v 13:32 | WarFare |  Vojny
Celé dny teď slýcháme zprávy týkající se tragické události v Norsku. Zatím je
a dalším faktorům až 12 milionů lidí akutně ohroženo hladomorem, přestože o
Podle údajů OSN zemřely již desítky tisíc lidí a přinejmenším půl milionu dětí
čelí smrti hladem, jak referuje UNICEF.



Úřad Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) konstatuje, že se chmurná
situace v několika následujících týdnech ještě zhorší, přičemž pracovníci
Světového potravinového fondu (WFP) uvádějí, že by na umoření hrozícího
hladomoru stačila částka 500 milionů dolarů. Tato suma byla dosud pokryta
ze 60 procent. Nazývejte mě klidně cynikem, ale mediální přístup k tragédii
v Norsku na pozadí humanitární katastrofy odehrávající se v Africkém rohu
je ostudně nesrovnatelný, protože jde o mnohem závažnější událost, která
si zasluhuje headline a také se týká přímo nás.

Mám za to, že západní sdělovací prostředky mají hluboce zakořeněné
rasistické předsudky, jež my coby příslušníci "nordické rasy" už dávno
nejsme schopni reflektovat. Někteří namítají, že se o hladomoru v Somálsku
hovořilo málo i před atentátem v Norsku a že v případě norského neštěstí
a dění v Africkém rohu jde o dvě nesrovnatelné situace, jež netvoří žádný
"konkurenční vztah". Další míní, že v Evropě jde o zcela výjimečnou tragédii,
neboť Evropa je prý místem, kde se stále jakžtakž dodržují lidská práva,
a v posledku můžeme konstatovat, že "košile je nám přece bližší než kabát."

Je mi líto, ale nemohu se s těmito názory vůbec ztotožnit, zvláště pak
při vědomí skutečnosti, že euroamerická civilizace nese svůj neopomenutelný
díl na doopravdy beznadějné situaci zejména v Somálsku, kde v dnešních
dnech hladomoru čelí asi 4 miliony lidí.

Spojené státy už od začátku 80. let podporovaly somálského diktátora
Barre v roce 1988 krutě potlačil klanové povstání, během něhož brutálním
bombardováním a ostřelováním několika somálských měst usmrtil 50 000 lidí.
Jeden z humanitárních pracovníků z místa masakru uvedl, že "režim krvavě
zavraždil nebo nechal vyhladovět téměř 10% populace, 25% osob uprchlo do
exilu a řada dalších skončila ve věznicích." Po Barreho svržení o tři roky
později země zabředla do chaotické občanské války a obřího hladomoru s
několika stovkami tisíc zmařených lidských životů včetně 7 až 10 000 zabitých
během Clintonových "humanitárních invazí" (Clintonova vláda chtěla oficiálně
zabránit hladomoru a zajistit bezpečné dodávky potravin, přestože se první
američtí vojáci na somálské půdě objevili až když byl hladomor podle zpráv
1. polovině 90. let - alespoň podle interních dokumentů CIA.

V roce 2006 byla v Somálsku ustanovena vláda islámských soudů, již tvořili
umírnění a radikální islamisté, političtí aktivisté i muslimští intelektuálové.
Této vládě, jak uvádí v několika textech sociolog James Petras i jiní, se
Somálsko poprvé od roku 1991 podařilo jakžtakž stmelit, zajistit relativní
bezpečnost, zahájit sociální programy a držet militantní válečné podnikatele
na uzdě. Údobí relativního klidu však bylo na konci roku 2006 ukončeno
etiopskou invazí s podporou Washingtonu a země se opět propadla do klany
rozdmýchaného násilí a chaosu. Další tisíce Somálců zahynuly a statisíce
opustily své domovy.

Také fenomén pirátství v Somálsku má své pozadí, s nímž máme my
Evropané co do činění v negativním slova smyslu. Kolik z nás slyšelo o
toxickém a jiném odpadu v somálských vodách po léta ve velkém utápěném
evropskými loděmi, o lakotném rybolovu prováděného hlavně čínskými,
tchajwanskými a korejskými plavidly, jenž od roku 1995 připravuje nejen
somálské rybáře o jediný způsob obživy? K tomu BBC News, Roger Middleton:
"Nicméně světem zapomenutí lidé, kteří se doslýchají o toxickém odpadu
na jejich plážích a cizincích kradoucích jejich ryby, se stěží zajímají o to,

Nyní se dokonce dovídáme, že v Somálsku existuje tajná základna CIA,
v jejíž blízkosti podle investigativního novináře Jeremy Scahilla americká
údajně sloužit k internaci osob podezřelých z terorismu z celé oblasti,
mimo jiné i z hladomorem ohrožené Keni. Mám za to, že je nesmyslné
tvrdit, že norský atentát, jakkoliv je brutální, se výlučně týká jen nás,
převážně bílých Evropanů, že tu běží o naše historické a geografické
zápecí, zatímco Africký roh jako by se snad nacházel někde mezi Saturnem
a Plutem. Jakožto příslušníci západní civilizace máme obrovský dluh vůči
Africe a jejím aktuálním problémům, na nichž se stále podílíme a které
neustále prohlubujeme.

Novinář a autor nedávno vydané publikace Tropic of Chaos: Climate
Change and the New Geography of Violence Christan Parenti, který v
tomto africkém regionu provedl výzkum, konstatoval, že lidská tragédie
má i konkrétní viníky, kupříkladu koncerny Glencore a Cargill, jejichž
spekulace s cenami potravin k hladomoru přispěly. Tyto nadnárodní
společnosti prosadily zákaz exportu ruské mouky pro Světový potravinový
fond, a to mělo vliv na zvýšení cen potravin. "Potřebujeme vytvořit
mezinárodní fond, který by byl schopný transferovat kapitál a technologie
na globální Jih. Je nutné, aby se tak dělo prostřednictvím Valného shromáždění
OSN. Tyto kroky byly však doposud doslova sabotovány Spojenými státy.
Nyní chce Washington tyto kroky podniknout, šlo by ale o vojenské metody
řízené Radou bezpečnosti OSN. A proti vojenským opatřením Spojených
států zase vystupují Čína a Rusko," tvrdí Parenti. Podle Parentiho je
nesmyslné pumpovat finanční prostředky na vojenské účely, neboť humanitární
snahy prosazované a uskutečňované mezinárodními organizacemi tvrdě
podkopávají. Jako negativní příklad uvádí americkou vojenskou podporu
Siadu Barremu až do jeho hořkého konce. Doplním, že také Clintonovy
humanitární avantýry Somálsku uškodily, nemluvě o Bushovou administrativou
iniciované etiopské invazi, která svrhla celkem populární vládu.

Na celé tragédii v Africkém rohu je nesmutnější fakt, že se jedná o
špičku globálního ledovce. Pokud k sobě dokážeme být naprosto upřímní,
musíme se podívat do tváře skutečnému neštěstí, na němž se rovněž
sami každým svým soustem podílíme. Masmédia a světové politické špičky
dlouhodobě ignorují skutečnost, že denně kvůli nesmyslnému hladovění
a na snadno léčitelné choroby zemře 41 000 lidí, navíc s obecně rozšířenou
představou, že se prostě "nedá nic dělat." A to navzdory úžasným
možnostem a výdobytkům, jež má globální Sever k dispozici, ročně
pěti let. Atentát v Norsku a lavina reakcí na něj se nás bezprostředně týká;
co kdyby ale docházelo v západní civilizaci k masovému hladovění a úmrtím
na snadno léčitelné nemoci? S jistotou konstatuji, že by neštěstí v Norsku
bylo hravě zastíněno masivním utrpením bílé rasy a bylo by považováno
za epizodní banalitu.

Je ale velice důležité si uvědomit, že existují alternativy vůči této
depresivní situaci, jež nejsou sice samospasitelné, ale mohou představovat
první kroky z této nemilosrdné karmy bezmoci a beznaděje. Trvale udržitelná
globální ekonomika 21. století musí být založena na novém etickém principu,
který zohledňuje a podporuje mezinárodní provázanost. Proces sdílení
ekonomického bohatství může zajistit všem obyvatelům planety rovnoměrný
přístup k základním zdrojům, zboží a službám, a to vzhledem ke skutečnosti,
že OSN ani mezinárodní společenství dlouhodobě nejsou s to tyto problémy
adekvátně a efektivně řešit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama