O propagandě

26. srpna 2011 v 19:59 | WarFare |  Úvahy a komentáre
Jeden vcelku bezvýznamný frontový voják napsal po první světové válce
ve věznici knihu, která významně ovlivnila dějiny XX. století. Část knihy
se věnovala propagandě a její úloze v politice.

Autor poznal, že správné používání propagandy je skutečné umění. Účelem
válečné propagandy bylo podporovat boj německého národa. Bojují-li národy
o svou existenci na této planetě, jedná se o osudovou otázku bytí či nebytí,
v tomto případě jsou prý veškeré humanitní či estetické úvahy nicotné.


Humanitě ve válce nejvíce odpovídá nejostřejší způsob boje. Pokusí-li se
někdo vstoupit do těchto věcí se žvásty o estetice, může se mu dostat pouze
jediné odpovědi: osudové otázky významu boje národa o existenci ruší veškeré
závazky vůči kráse. Nejhroznější zbraně jsou humánní, pokud slouží rychlému
vítězství a krásné jsou pouze takové metody, které pomohou zajistit národu
důstojnost svobody.

Na koho se má propaganda obracet? Na vědeckou inteligenci anebo na
méně vzdělanou masu?

"Propaganda se má vždy obracet na masu! Pro inteligenci, nebo pro to, co
si dnes tak říká, není určena propaganda, nýbrž vědecké poučení," píše
doslova ve svém díle, a pokračuje:

"Každá propaganda musí být lidová a její duchovní úroveň se musí
přizpůsobit úrovni chápání těch nejomezenějších mezi těmi, na něž se
obrací. Její čistě duchovní úroveň musí být tím nižší, čím početnější je
masa lidí, jimž je určena. Jedná-li se však o to, aby do okruhu její působnosti
byl vtažen celý národ, jak je tomu v případě válečné propagandy, je na
místě velká pozornost při vyhýbání se příliš vysokým duchovním nárokům.
Čím skromnější je její vědecký balast, a čím více se orientuje na cítění
masy, tím výraznější je její úspěch.

Vnímavost velké masy je velmi omezená, schopnost porozumění malá,
zapomnětlivost však velká. Vzhledem k těmto skutečnostem se musí
účinná propaganda omezit vždy pouze na velmi málo bodů a tyto heslovitě
opakovat tak dlouho, až určitě i ten poslední mezi adresáty si dokáže
představit oč jde."

V další části spisu se autor postavil proti zesměšňování nepřítele, protože
to vzbuzuje falešné představy o jeho síle. Pochválil naopak propagandu
protivníků, kteří líčili Němce jako divoké Huny, od nichž se dá očekávat
cokoli. Když tedy Němci použili smrtonosné plynové zbraně, potvrdili tak
to, co hlásila propaganda a dávalo to zapomenout, že spojenečtí vojáci
třímají v ruce zbraně, které jsou mnohdy ještě smrtonosnější.

Kdo má vést propagandu?

Zatímco válečné propagandy se u západních spojenců chopili zkušení
lidé, k propagandě v Německu byl odvelen první osel, který se namanul
(nebo to byli i "jinak" chytří lidé), namísto aby nahoře pochopili, že pro
tuto práci jsou vhodní jen ti nejgeniálnější znalci lidských duší, píše
dále autor díla.

Široká masa národa nesestává z diplomatů nebo z učitelů státního práva,
ba ani ne výhradně z rozumných lidí schopných úsudku, nýbrž také z
kolísajících, pochybujících a nejistých nebožáků. Jakmile jednou vlastní
propaganda přizná jen záblesk pravdy na druhé straně, ihned je dán důvod
k pochybnostem o pravdě vlastní. Masa není schopna rozlišovat, kde končí
cizí bezpráví a začíná bezpráví vlastní. V takovém případě znejistí a stává
se nedůvěřivou, obzvláště tehdy, nedopustí-li se protivník stejného nesmyslu
a veškerou vinu podsouvá nepříteli.

Myšlení a konání národa je určováno více citovým vnímáním než střízlivou
úvahou. Toto vnímání ale není komplikované, nýbrž velmi jednoduché a
uzavřené. Není tu přílišné diferenciace, nýbrž rozlišování pozitivní nebo
negativní, láska nebo nenávist, právo nebo bezpráví, pravda nebo lež, ale
nikdy napůl tak, a napůl onak, nebo částečně atd. Skvělou znalostí
primitivního způsobu vnímání široké masy se podle autora vyznačovala
anglická propaganda, která dokonce i v případech největších neúspěchů
dokázala prezentovat nepřítele jako jediného viníka na vypuknutí války.

Propaganda se musí omezit na nejnutnější obsah a tento neustále
opakovat. Vytrvalost je v tomto případě, stejně jako u mnoha jiných věcí
na světě, prvním a nejdůležitějším předpokladem úspěchu.

Masy však potřebují při své těžkopádnosti vždy určitý čas, než jsou
schopny vzít nějakou na vědomí a pouze tisícerým opakováním jednoduchých
pojmů si ji zapamatují. Žádná změna se nikdy nesmí týkat obsahu toho,
co se propaguje, nýbrž musí vyjadřovat vždy totéž. Heslo musí být
osvětlováno ze všech stran, avšak na konci toho všeho musí být zase
totéž heslo. Pouze tak může a bude propaganda působit jednotně a
celistvě.

Nepochybuji o tom, že jste poznali, že autorem těchto tezí je Adolf Hitler.
Pocházejí z 6. kapitoly jeho spisu Mein Kampf. Některé myšlenky jsem
přetlumočil, jiné jsou citovány doslova. Co však je šokující, že jejich
pravdivost nedokumentovala jen praxe zavedená říšským ministrem
propagandy Josefem Goebelsem, ale že se uplatnily jak v politické
propagandě totalitních režimů sovětského typu, tak i v domácí a
zahraniční politice dnešní.

Ivo Krieshofer
Výňatek z referátu účastníka University 3. věku při VŠE.

Celý text TU

Čítajte tiež:
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tygrys Tygrys | E-mail | Web | 28. září 2011 v 4:19 | Reagovat

Pěkný....

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama