Island je naší moderní utopií

29. prosince 2011 v 10:43 | WarFare |  Úvahy a komentáre
Islanďané prostřednictvím referenda, v němž odmítli záchranu
svých bank a splacení zahraničního dluhu, dokázali, že je možné
se vzepřít zákonům kapitalismu a vzít osud do svých rukou, neskrývá
potěšení španělský historik.


Už od Oscara Wilda víme, že mapa světa bez ostrova jménem Utopie
je mapou, která nestojí za nic. Avšak Island, který z někdejšího vzorného
žáka pozdního kapitalismu přešel k projektu skutečné demokracie, nám
ukazuje, že mapa světa, ve které není zakreslena Utopie, není nejen
hodna toho, aby do ní člověk byť jen zběžně nahlédl, ale že je přímo
výplodem lživé kartografie. Maják Utopie začal zbytku Evropy vysílat
slabé varovné signály, ať už se to trhům líbí, nebo ne.

Island Utopií není. Dobře víme, že pro království svobody není v říši
potřeby, kterou je pozdní kapitalismus, místo. Island je však důkazem,
že kapitál nemá monopol na veškerou pravdu o tomto světě, ačkoliv
usiluje o kontrolu všech map, které máme k dispozici.

Island svým rozhodnutím zabrzdit tragické kolo trhů vytvořil precedens,
který by nakonec mohl pozdnímu kapitalismu zlomit vaz. Prozatím to
nevypadá, že by se tento malý ostrov, který dělá to, co bylo doposud
považováno za neproveditelné, propadal do chaosu, ale spíše do
informačního ticha. Kolik informací máme o Islandu a kolik o půjčkách
Řecku? Proč se o Island nezajímají média, která by nám měla popisovat,
co se děje ve světě?

Elity byly zvyklé určovat, je možné dělat a myslet
Až doposud náleželo definování toho, co je reálné a co ne,
o čem se může přemýšlet a co se smí a nesmí dělat, moci. Kognitivní
mapy využívané k poznávání našeho světa vždy obsahovaly tajemná
místa, kde sídlí barbarství, z něhož těží nadvláda elit. Existence
těchto bílých míst na mapě jde ruku v ruce s odstraněním protivníka,
ostrova Utopie. Jak o tom napsal už Walter Benjamin: veškeré doklady
o kultuře jsou zároveň i doklady barbarství.

Tyto elity za přispění teologů a ekonomů nadefinovaly, co je reálné
a co nikoliv. Co je realistické, tedy v souladu s touto definicí reality,
a co není - a tedy představuje odchylku od smýšlení, která si
nezasluhuje naši pozornost. Zkrátka, co je možné dělat a myslet
si a co ne. Tato definice se shoduje s tím, co představuje samotný
základ moci a násilí: obávaným konceptem potřeby. Je zapotřebí
podstupovat oběti, říkají nám zarmouceně. Buď reforma, anebo
nepředstavitelná katastrofa. Pozdní kapitalismus ukázal svou logiku
perverzně hegeliánským způsobem: vše skutečné je nutně racionální
a naopak.

V lednu 2009 se islandský lid proti svévoli této logiky postavil.
Poklidné demonstrace obrovského množství lidí přivodily pád
konzervativního kabinetu Geira Haardeho. Vlády se chopila levice,
která měla v parlamentě menšinu, a na duben 2009 vyhlásila volby.
Sociálně demokratická aliance ministerské předsedkyně Jóhanny
Sigurðardóttirové a strana Levicoví zelení následně vytvořily vládní
koalici disponující absolutní většinou. Na podzim roku 2009 se
začala z lidového popudu prostřednictvím občanských shromáždění
připravovat nová ústava. V roce 2010 vláda navrhla vytvoření
národní ústavodárné rady, jejíž členové byli náhodně losováni.
Ve dvou referendech (druhé se uskutečnilo v dubnu 2011) občané
bankám odepřeli záchranu a splacení zahraničního dluhu. A v září
2011 byl bývalý předseda vlády Geeir Haarde dokonce postaven
před soud, aby se zodpovídal ze svého podílu na vypuknutí krize.

Alternativa existuje
Zapomenout, že svět není řeckou tragédií, v níž se točí kolo osudu
či kapitálu bez ohledu na lidi, znamená popírat realitu. Znamená
to ignorovat skutečnosti, že tímto kolem otáčejí lidské bytosti. Vše
to, co si dokážeme představit, je stejně tak reálné jako to, o čem
nás trhy přesvědčují, že je skutečnost. Možnost a představivost,
které Island opět nabyl, nám ukazují, že jsou stejně tak reálné,
jako pantagruelská potřeba kapitalismu. Jen musíme tomuto volání
věnovat pozornost, abychom odhalili past, kterou na nás chystají.
Tvrdí, že jiná alternativa neexistuje. Nedal si náhodou někdo z těch,
kteří nám oznamují oběti, tu práci a nepředělal svou mapu světa?

Island ukazuje, že naše kartografie je mnohem složitější, než
nám říkají. Že potřebu je možné ovládat - a právě v tom spočívá
princip svobody. Island nicméně není vzorem. Je jednou z možností
odlišnosti. Záměr islandského lidu vybudovat budoucnost prostřednictvím
vlastních rozhodnutí a představivosti nám ukazuje realitu alternativy.
Protože možnost rozdílnosti, vyhlášená lidem, je stejně reálná jako
potřeba toho samého vyžadovaná kapitálem. Na Islandu se rozhodli
nedopustit, aby budoucnost diktovalo tragické kolo potřeby. A co
my ostatní, necháme kapitál definovat, co je reálné? Budeme i
nadále odevzdávat naši budoucnost, možnosti a představivost
bankám, korporacím a vládám, které říkají, abychom dělali vše,
co se reálně může udělat?

Všechny mapy Evropy by měly mít Island v úběžném bodě. Tyto mapy
by se měly sestavovat s jistotou, že možné se nachází ve skutečnosti
stejně jako potřebné. Potřeba je jen další možností skutečného.

Alternativa existuje. Island nám ji připomenul, když ukázal, že
představa je součástí rozumu. To, co je skutečné a realistické,
nadefinují masy díky možnosti dělat věci jinak. Tímto se nesnažíme
utěšit jako nějací snílci, nýbrž uchopujeme části skutečnosti, kterou
má mapa kapitálu v úmyslu zcela vymazat. Existence Utopie na tom
závisí. A s ní i život hodný žití.

Miguel Sanz Loroño, Zdroj: presseurop.eu
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama