Rainbow Gathering - cesta za mým srdcem - 2.část

15. května 2013 v 19:01 | WarFare |  Alternative Vita
Převlečená do širokých kalhot, řádně barevného tílka a s ešusy v ruce,
se potloukám mezi skupinkami bavících se lidí a přemýšlím. Přemýšlím o
tom, jak je možné, že to tady všechno tak funguje. Nikde se neválí
odpadky, nikdo po sobě nekřičí, žádné ztracené děti, v klidu a témeř
bez jakékoli organizace se uvaří 2x denně pro čtyři tisíce lidí. Všichni
si navzájem pomáhají, respektují se a přitom z nich číší taková láska
a důvěra.


Začíná být tma a Šíru nacházím stále u velikých kotlů. Jen v šortkách,
bosý a zpocený od žáru, se tváří štastně, jako malé dítě. Chci mu sdělit
o čem přemýšlím, ale přehluší mě silný synchronizovaný výkřik "Food
circle…nooow!". Jen co skončí, spustí další skupiny vzdálenějších
osadníků to samé a tak se ta informaci o blížící se večeři posilá dál
a dál. Později se dozvíme, že tenhle výrok znamená do hodiny podávající
se jídlo, a tak se každý musí dle své vzdálenosti sbalit a vyrazit sem
na hlavní louku. Během půl hodiny se na louce začínají vytvářet tři
velké kruhy.

Všichni se chytáme za ruce a za tonů krásných písní se stále
roztahujeme tak, ať se noví přicházející mohou přidat k nám. "We
are circuling, circuling together, we are singing, singing our heart song,
we are familly, this is unity, this is celebration, this is sacred". Stále
přicházejí noví a noví členové téhle barevné rodiny až nechápu, odkud
pořád vycházejí. Protože už je hodně tma, tak mnoho z nás zapaluje
svíčky a naše louka se najednou rozsvítí v nekonečně mnoho světýlek,
kterým konkurují pouze hvězdy a stále silně svítící měsíc nad námi.
Oba koukáme na tu krásu, naprosto zasaženi silou okamžiku.

Najednou vše začne jakoby vibrovat a mě dochází, že všichni začali
zpívat ono silné Óoohm. Ihned se přidáváme a ta vibrace je naprosto
ohromující. Když dozní poslední tóny, naše ruce se zvednou, pak
rozpojí, sepnou na hrudi a v pokleku dotknou země, v projevu
vděčnosti zemi, vesmíru, i nám všem samotným. Po téhle Rainbow
modlitbě si sedáme a čekáme až k nám dorazí jídlo. Zatím co
čekáme, tak v prostoru mezi námí chodí ti, kteří chtějí něco
nabídnout, nebo naopak potřebují nějakou službu po ostatních.
Zjišťujeme, že v tuhle chvíli se řeší veškerá organizace. Dva kluci,
kteří ráno, hodinu po východu slunce, nabízejí workshop stavění
domku na stromech. Starší žena nás láká na společnou jógu, další
na meditaci, či tvoření různých šperků, společné sbírání hub na
oběd či škola bylinek a jedlých travin s ukázkou přímo na louce.
Dredatý klučina nás obchází s cedulkou, na které hledá někoho
na svezení směr Itálie. Najednou nás míjí skupinka starších dětí
křičících "Oliver conection…". Časem zjistíme, že takhle se
navzájem hledají ti, co se ztratí v davu. Stále žasneme nad
nápaditostí, jednoduchostí a přitom naprosté funkčnosti toho,
jak tady spolu komunikují a spolupracují. Cítím se tak plná lásky
a vděčnosti za to, že tady mohu být. Tak moc bych tady chtěla
vzít všechny své známé a rodinu, aby si to také zažili a zjistili, jak
jednoduché je být šťastný a jak málo nám k tomu stačí. V tom
někdo z druhé strany louky zakřičí "I love youuu" a ostatní mu to
ihned vrací "we love you tooo", a to už mám zase slzy v očích.

Mlčky pozoruji a vstřebávám atmosféru, když se k nám přiblíží
skupinka rozdávající jídlo. Všichni poslušně sedíme s nastavenými
miskami a čekáme, až na nás příjde řada. "Pasta first time", zvolá
mladá kudrnatá dívka a tázavýma očima se mě ptá, jestli čekám
na první dávku úžasně vypadajících těstovin. Když kývnu na souhlas,
odnese můj ešus k velkému kotli s jídlem, ke kterému mohou jen
předem přihlášeni "servers" kvůli hygieně. Jen co dojíme, přichází
další várka servírujících se salátem a následně s Porridge. Kaše je
plná oříšků, semínek a kousků ovoce, veškeré jídlo je veganské a
velmi chutné. Poznávám suroviny, které jsem pomáhala krájet a
připravovat, je to krásný pocit být aktivní součástí toho všeho.

Dokud se nerozdá veškeré jídlo, obchází se kruhy znova a znova,
stolování tak trvá i dvě hodiny, ale díky doprovodným programům
a úžasné atmosféře se tenhle obřad stává nejoblíbenějším
programem dne. Jako poslední nás obchází za doprovodu
tančících a zpivajících dobrovolníků "magic hat", klobouk, do
kterého se každý den dává dobrovolný příspěvek na jídlo a organizaci.
Pak se všichni zvedají a přidávají k tančící skupině doprovázející
klobouk, až se postupně tvoří skupinky, bubnující, zpívající, hrající
na různé nástroje a oslavující konec krásného dne. Začínám být
unavená, nechce se mi ani věřit, že tohle vše se odehrálo během
jednoho jediného dne. I přes velkou touhu zůstat ještě o něco déle,
uleháme v lese do stanu a usínáme téměř okamžitě.

Ráno se budím odpočatá a plná energie. Jen co mé mysli dojde
kde jsme, budím Šíru a deru se ze stanu ven, aby mi náhodou něco
neuteklo. V lese mezi stromy občas prosvítá sluníčko, ale je příjemný
chládek, na louce bude zřejmě už pořádné vedro, hádám, a tak si
oblékám jen krátké barevné šaty a vyrážíme pro vodu do lesa na
opačné straně námi obývané plochy. Na louce je celkem klid, někteří
se opalují v trávě, jiní chystají dřevo na oheň, pár odvážných se
v nahotě natírají popelem a skáčou do rytmu dvou bubnujících
kluků. Cestou pro vodu procházíme kolem různých mýtinek a luk,
kde probíhají všelijaké workshopy. Mám pocit, že i kdybych tady
byla měsíc, tak nestihnu vše vidět a vyzkoušet. Rychle zaháním
svou netrpělivou mysl a jdu se zchladit pod ledový pramen lesního
přítoku. Při cestě zpátky z dálky slyšíme přibližující se signál "food
circle". Víme, že máme ještě minimálně hodinu, a tak pozorujeme
probíhající akce, konverzujeme s ostatními členy rodiny a užíváme
si nabíjejících energií, které jsou všudypřítomné.

Po prvním jídle v kruhu, který byl kolem poledne, se rozhodujeme
zajít do nejbližší vesnice do obchodu. Cesta je dlouhá, rozpálená,
téměř bez stínu, ještě daleko od hlavní louky potkáváme stany a
přírodní příbytky členů naší duhové rodiny. Po cestě sbíráme švestky,
třešně a když už mi začíná být hodně horko, konečně docházíme
na kraj vesnice. Místní jsou na nás podivíny už zřejmě zvyklí, mavají
a v angličtině nás zdraví už z dálky. V obchodě potkáváme pár dalších
bratrů a sester, nakoupíme si pár blbostí, nanuk na schlazení a
vracíme se zpět. Cestou hodně mlčíme a ocitáme se každý ve své
hlavě. Přemýšlím, jak to dělají ti, kteří takhle žijí celé roky,
samozřejmě někde, kde je tepleji, dokázala bych to taky? Čeho
všeho bych se musela vzdát a co naopak bych tímhle životem získala?
Je podobný životní styl naší budoucností a tím návratem k přírodě
a opravdovým prioritám, o kterém tak všichni mluvíme?

Konečně jsme zpět, ihned se vrháme pod ledovou sprchu, začínám
si zvykat. Venku je stále vedro, na hlavní louce probíhá spousta akcí,
a ta akčnost nás opět nabíjí. Šíra začíná pěkně rudnout, má kůže
je od přírody hnědá a dobře se opaluji, ale kvůli němu se snažíme
najít někoho, kdo má krém na opalování.

Po chvilce ke me přichází s opalovacím krémem a dalším klukem.
Je to Míra, se kterým se znám z Facebooku, z toho světa pod
modrou lištou, tak vzdáleného od téhle snové reality. Míra na
Rainbow není poprvé, a tak nám odpoví na pár nejasností, přesune
si stan k tomu našemu a od té doby už je vetšinou s námi. Večerní
food circle je dříve než včera, během organizace workshopu se
už přesněji domlouváme, na co si zítra zajdeme. Večeře je opět
výborná, tentokrát máme nějaké kukuřičné placky a směs zeleniny,
luštěnin a omáčky.

Celá natěšená se kluků ptám, na co si dnes zapaříme, domnívajíc
se, že dnešní noc bude dlouhá a konečně si odpočatá užiju i noční
radovánky. Kluci mě ale zklamou, Míra je unavený po dnešním
cestování a Šíra zřejmě dostal trochu úžeh. V rozpacích se rozhoduji,
jestli jít spát s něma a nebo zůstat mezi tou bandou divokých lidí
sama. Nakonec se rozhoduji pro druhou variantu, rozloučím se s
klukama a s predstíraným klidem se vydávám k hlavnímu místu.
Prohlížím si z výšky louku, kde už to burácí a řve různými rytmy a tóny.
Tak a co teď?

Zdroj: Hanka Kiedronová, vedomacesta.cz
Rainbow Gathering Slovensko, jún 2013: https://www.facebook.com/groups/

1.část >>
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama