Balkánský deník ruského novináře. Piloti NATO nás dobíjeli

2. června 2013 v 19:55 | WarFare |  Ľudia, udalosti
Uplynulo 14 let od skončení bombardování Srbska letectvem NATO.
Dnes se v Evropě a USA raději o operaci Milosrdný anděl nemluví.
Evropští a zaoceánští politici nemají rádi vzpomínky na zabité a
zmrzačené v těchto tragických dnech na jaře 1999.


Chci vyprávět čtenářům Hlasu Ruska o krásné dívce Marině
Jovanovičové. V květnu 1999 měla pouhých 15 let. O Marině jsem
se dozvěděl od svých bělehradských přátel, pomohli mně ji najít.
Marina mi vyprávěla, jak letci NATO zabíjeli lidi během velkého
pravoslavného svátku, Dne svaté Trojice:

Když začalo bombardování, nevěřili jsme, že se to může konat na
konci dvacátého století. Během ostřelování řízenými střelami a
bombardování Bělehradu jsme se schovávali v krytech. Pak jsem
se rozhodla odjet do malého městečka Varvarinu, kde se narodili
moji rodiče, a žila rodina mé matky. Letadla NATO tu prolétala,
ale bomby neshazovala. Byl tu klid a ticho.

A také tam žila moje nejlepší kamarádka Saňa Milenkovičová,
nejlepší matematička v Jugoslávii. Mnohokrát zvítězila na mezinárodních
matematických olympiádách. Přišla jsem do Varvarinu 23. května.
Celý týden se mi zdálo, že jsem v jiné zemi, kde nejsou varovné
sirény ani bombardování.

30. května byla neděle, velký pravoslavný svátek Den svaté Trojice.
Pro Varvarin je to hlavní svátek: všichni v tento den vycházejí do ulic,
procházejí se a jdou do kostela. Spolu se Saňou a ještě jednou dívkou
jsme šli v deset ráno do kostela na druhém břehu řeky. Vraceli jsme
se kolem jedné hodiny odpoledne, a když jsme byly v polovině mostu,
proletělo letadlo. Utíkali jsme, letci ale vypustili střelu. Viděli, že na
mostu jsou děti, to jim ale nevadilo. Vyhodilo mne to do vzduchu,
pocítila jsem, že všechno kolem hoří, bylo to skutečné peklo. Křičela
jsem bolestí, měla jsem prakticky utrženou nohu, držela se jen na
kousíčku kůže. Pak jsem spadla spolu s mostem a ztratila jsem vědomí.
Když jsem ho zase nabyla, zdálo se mi, že moje kamarádky jsou naživu,
že Saňa je v bezvědomí. V tuto chvíli vypustilo letadlo dvě další střely.
Most již byl zničen, ale piloti rozhodli, že nás dobíjí. Zabili moji
kamarádku Saňu Milenkovičovou a dalších 17 lidí, kteří k nám spěchali
na pomoc.

Kdyby nebylo druhého náletu, zůstali by všichni naživu. Dosud nemohu
pochopit, proč byl tento most ostřelován. Je to malý venkovský most.
Proč byl terčem NATO? Tím spíš, že byla neděle, svátek, spousta
pokojných lidí na ulicích. Když to bylo pro ně tak důležité, proč
ho nebombardovali v noci?

Tenkrát mne rychle odvezli do nemocnice, kde jsem strávila téměř
rok. Podrobili mne několika chirurgickým zákrokům. Ani dnes se necítím
dobře, několik střepin mi zůstalo v žaludku. Nedají se vyoperovat, je
to nebezpečné pro život. Každé ráno mne to hrozně bolí, bez léků
se to nedá vydržet. Uplynulo 14 let, ale prožívám každý den muka.

Vyšlo: Hlas Ruska


Nedávno jsem si ještě jednou a pozorněji přečetl své deníky s materiály
o válce proti Jugoslávii v roce 1999. V tu dobu jsem pracoval v Bělehradě
a společně se Srby jsem přežil všechny hrůzy nočního bombardování
jednoho z nejkrásnějších měst Evropy. Doposud mě nepřestává udivovat
odvaha a houževnatost obyvatel Bělehradu a chtěl bych ještě jednou
zmínit slova těch vlivných Srbů, kteří v ty dny srdcem bojovali za svou zemi.

Kosovo: Trochu vybombardovat, aby dostali rozum

Borka Vučič, předsedkyně jugoslávské centrální banky a ministryně
financí, která v roce 2009 tragicky zahynula při dopravní nehodě,
vzpomínala na tyto události následovně:

Agrese Severoatlantické aliance v roce 1999 definitivně dorazila naši
zemi. Finanční válka byla stejně tvrdá, jako válečná operace na Balkánu.
Mnozí Srbové přišli o půdu v Bosně, Chorvatsku, Kosovu a stali se z
nich nemajetní uprchlíci. My jsme překáželi USA v přímém i nepřímém
smyslu - pouze Bělehrad se nechtěl podřídit Washingtonu, a proto se
nás rozhodli pokořit a srazit na kolena. Malé země jdou lépe ovládat.
Po operaci Milosrdný anděl nám USA a Pentagon vzali Kosovo a proměnily
kraj v silnou vojenskou základnu. Nyní jsou všichni naši sousedi -
Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko pod pečlivou kontrolou a řízením
zaoceánských specialistů.

Zoran Anželkovič je známý politik. V různých letech působil jako
místopředseda Srbské skupštiny (parlamentu) a byl generálním
tajemníkem Socialistické strany Srbska. V rozhovoru se mnou Zoran
Anželkovič byl jednoznačný ve svém tvrdém hodnocení jednání
USA a NATO:

Agrese NATO je těžkou a velmi bolestivou ranou, kterou budeme
dlouho cítit. Američané dnes sami chápou, že v roce 1999 udělali
velkou chybu, když zaútočili na Srbsko. Bohužel, toto přiznání přišlo
pozdě. Už nelze vrátit mrtvé, kteří se provinili jen tím, že se narodili
v Srbsku. Zdá se mi, že Američané doposud věří, že z velkých krizí
lze vyjít pomocí válek. Do obranných rozpočtů jsou vkládány biliony
dolarů. Vojenskoprůmyslový komplex nejsou jen zbraně, ale také
nové technologie. V USA v 90. letech právě vznikla taková situace
a oni se rozhodli zahájit válku na Balkánu. Washington se tehdy
rozhodl zastavit rozvoj Evropy, rozvoj EU a vtáhl Evropany do války
proti malému Srbsku. Věřím, že současná finanční a politická krize
Evropy je následek operace Milosrdný anděl. Za zločiny proti Srbsku
a jeho národům platí prostí občané EU.

Emir Kusturica byl nejotevřenější. Jako pravý umělec, který celý
svůj život věnoval Jugoslávii a Srbsku, jasně vnímá, co se na jaře
1999 stalo:

Jugoslávii bombardovali a hubili jen kvůli Kosovu. Potom nám Kosovo
sebrali. Ze Srbů, malého národa, Američané udělali vyvrhelce a začali
nás zabíjet ze vzduchu. V Bruselu a ve Washingtonu nazývali toto
bombardování humanitární akcí na záchranu Albánců v Kosovu.

Zdroj: vlastnihlavou.cz
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama