Dnešní Sýrie očima krajanky

31. srpna 2013 v 18:58 | WarFare |  Vojny
Přes dva a půl roku pokračují v Sýrii srážky mezi vládní armádou
a opozicí. V okresech kontrolovaných povstalci se život radikálně
změnil. Ludmila Polininová, která před mnoha lety přišla z Moskvy
do syrského města Rakka, pověděla Hlasu Ruska, co se doslova
během několika měsíců stalo s tímto útulným městečkem.


Ludmila Polininová žije v Sýrii víc než 25 let. Poprvé přišla do této
země v roce 1985, hned po tom, co se vdala za Syřana. Na toto
období vzpomíná zvlášť vřele:

-Bylo mi tu velmi dobře, absolutně bezpečně, také byl život levný.
Když se lidé dozvěděli, že jsem z Ruska, byli ochotni udělat pro
mne všechno.

Všechno se změnilo v březnu 2013, kdy Rakka, jež se nachází 200 km
od Aleppa, byla dobyta opozičními sílami:

- Všechno se zdražilo, žádná bezpečnost, často není voda, elektřina,
bombardují nás, často je slyšet střelba, všechno jako za války. Včera
také byly exploze. A není tu žádná moc.

Před válkou se Ludmila ráda procházela ulicemi milovaného města, ale
teď vychází ven pouze, když je to mimořádně nutné:

-Velmi nerada chodím ven, bojím se, může se stát cokoliv. Stal se takový
případ. Dívenka ve věku 13-14 let šla po ulici spolu s rodiči, teroristé ji
prostě unesli a dosud není známo, kde je.

Ludmila říká, že se v poslední době zhoršila situace s potravinami. Podle
jejího mínění, v městech, jež kontrolují syrské úřady, takový chaos není:

-Dochází k problémům s chlebem, ke krvavým konfliktům, protože není
policie, lidé se mají bránit sami. V jiných městech, dokonce zničených,
je státní moc, ale u nás ne.

V důsledku teroristických útoků zahynulo několik Ludmiliných syrských
příbuzných. Dnes se hrozně bojí o své starší syny a dokonce nemluví o
nich po telefonu:

-Dcera mi absolvovala letos školu, chlapci jsou dospělí, ale nechci o
nich mluvit, protože se všechny hovory odposlouchávají.

Ludmila Polininová se smutkem vzpomíná na proslulý syrský školní
systém, na který byla země právem hrdá. V uchvácených opozicí
městech z něj prakticky nic nezbylo. Léčit se tu také nedá, stěžuje
si Ludmila:

-Nemocnici mám vedle, ale vládnou tam dnes uchvatitelé. Nevím,
jak to tam vypadá s lékařskou péčí, s léky.

Polininová doufá, že západní země nebudou bombardovat Sýrii:

-Myslím, že mají dost rozumu. Mnozí tady hrozně panikaří. Spoléhám
se na Boha.

V Sýrii žije mnoho ruských krajanů. Někteří se dnes snaží odcestovat do
Ruska, dál od války. Ale někteří, jako Ludmila Polininová, zůstali, věří, že
se život přece jen normalizuje.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama