Řezník Ariel Sharon

22. ledna 2014 v 18:59 | WarFare |  Úvahy a komentáre
Narozen v roce 1928 běloruským rodičům v kolektivní židovské osadě
v Palestině pod britským mandátem, ve 40.letech se připojil k sionistické
milici, aby se zúčastnil hnutí pro vytvoření židovského státu.


Sharon se účastnil vojenských kampaní židovské polovojenské jednotky
Haganah, která vymyslela Plan Dalet, předlohu pro vyhoštění 750 tisíců

Palestinců z domovů pro vytvoření židovské většiny. Po nezávislosti Izraele
se Sharon připojil k nechvalně známé armádní Jednotce 101, kde vedl
přeshraniční operace proti civilistům a vojenským cílům na Západním
břehu okupovaném Jordánci.

V říjnu 1953 vedl při razii do vesnice Qibya komando, účastnil se
vyhazování domů do vzduchu a házení granátů do obytných čtvrtí. Razie,
známá jako Masakr v Qibya, zabila 69 civilistů, dvě třetiny z nich byly ženy
a děti a vyvolala mezinárodní odsuzování.

Sharon se pak přesunul do politiky a stal se hlavní silou stojící za vznikem
pravicové strany Likud. Byl zastáncem hnutí, které zastávalo židovskou
kolonizaci území obsazených v roce 1967.

Od začátku osadnického hnutí propagoval snahy převzít půdu
obsazenou Araby a dát ji Židům se záměrem zabránit Arabům se vrátit.

Po úspěchu ve volbách v roce 1981 byl jmenován ministrem obrany,
touto rolí si vysloužil mezinárodní proslulost, protože dohlížel nad
krvavou izraelskou invazi do Libanonu.

Invaze byla brutální a zemřelo asi 20 tisíc Libanonců a Palestinců.
V té nejvíce nechvalně známé epizodě kariéry předsedal a vedl masakr
asi 3500 neozbrojených palestinských civilistů v Sabře a Šatile, který
provedly libanonské jednotky podporované Izraelci.

Izraelské jednotky, které oblast ovládaly, obklíčily tábor a v noci ozářily
oblohu světlicemi, aby militantům pomohly najít cestičky, když masakrovali
obyvatele.

Sharon byl hlavním architektem osadnického hnutí, využil svou pozici
ministra ubytování a národní infrastruktury, aby provedl výstavbu velkého
aparátu nelegálních osad na okupovaných území na Západním břehu,
v Pásmu Gazy a v Golanských výšinách v Sýrii.

V roce 1998 Sharon na schůzi pravicové strany Tzomet řekl: "Každý musí
jít, utíkat a zabrat co nejvíce kopců, aby navýšil osady, protože všechno,
co vezmeme, bude naše…Vše, co nevezmeme, bude jejich."

V září 2000 uprostřed vzrůstající nevole na palestinských území a rozpadu
"mírových jednání" Sharon procházel areálem Al-Aqsa v okupovaném
Jeruzalémě s 1 tisícem příslušníků bezpečnostních složek.

Návštěva vedla k velkým protestům, násilné izraelské represe vedly k
rozsáhlému veřejnému vzteku na izraelské selhání dodržet povinnosti
podle "mírových jednání" a ukončení okupace.

Dny, které následovaly, označily velkou eskalaci Palestinského národního
odporu proti Izraeli, spustily vlny vzteku a násilí proti izraelské armádě a
civilistům, se staly známými jako Druhá Intifada.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama