Jaroslav Dušek: Realita zrcadlí stav naší mysli

4. března 2014 v 19:58 | WarFare |  Alternative Vita
V jeden příjemný podvečer jsme si tak povídali s panem Duškem na
Novotného lávce, pod okny se leskla Vltava, slunce svítilo… Měla jsem
připravené otázky, dlouho předem promýšlené. Jeho odpovědi byly jiné,
než jsem očekávala, a já si připomněla doporučení ze Čtyř dohod:
nevytvářejte si žádné domněnky.


Až Vám bude smutno, běžte se podívat do divadla na Pátou dohodu Dona
Miquela Ruize v Duškově podání. Uvidíte na vlastní oči, uslyšíte na vlastní
uši, budete se hodně smát a možná trochu přemýšlet, jak jsme my lidé
tak trošičku směšní, když se bereme vážně a věříme všem těm pravdám,
co nám vtloukají "velcí učitelé" od dětství do hlavy. Pod vší ironií a
nadsázkou k Vám proudí čistá radost, láska a pochopení. A podle výrazů
odcházejících diváků si dovolím říct, že jsem nebyla sama, v kom se
alespoň na chvíli rozsvítilo světlo.

Do svého pořadu Duše K zvete nejrůznější osobnosti, jejichž názory,
učení či postupy léčby se většinou vymykají obvyklým způsobům. Jaký je
hlavní důvod těchto setkání? Duše K je koncept, který kdysi dávno vzniknul
již v Českém rozhlase. Oslovuji lidi, kteří svůj obor bádání otevírají i dalším
impulzům nebo vlivům, dívají se na svět otevřenýma očima a bez předsudků.
To je smysl Duše K.

Proč dnes lidé mají tak malou víru, ať už v sebe, ideály nebo Boha, čím
to je způsobené? Jak obnovit v lidech víru a charakter? Já vůbec nevím,
jestli lidé mají tak malou víru, nebo kteří lidé. Na takovéto otázky neumím
odpovídat, protože nevím, co mají lidi. Můžu mluvit o sobě, o pár lidech ve
svém okolí. Dokonce, kdybych se ponořil do několika blízkých lidí, které
znám, a začal zkoumat, jestli mají malou nebo velkou víru, nevím, k čemu
bych dospěl. Dokonce si ani nemyslím, že by lidi museli mít nějakou víru.
Toltéci mají takový zvláštní přístup. Říkají, že pravda je to, co poznáme
tak, že tomu nemusí nikdo věřit, a přesto to existuje. Pravda je nezávislá
na systému víry. Jakou víru myslíte přesně?

Víru v duchovno, ideály, pravdu a lásku…
Člověk se často pohybuje ve svém myšlení v takových, jakoby předem
daných, kladných a záporných věcech. Když někdo má velkou víru, tak
je to dobré. Když má někdo malou, tak špatné. Každý člověk má ohromně
velký systém přesvědčení v realitu, že je taková. Že tamto je slunce, tohle
jsou mraky, tuhle jsou lidi. Tenhle systém je tak silný, že vůbec ho nahlodat
je ohromně těžké. Proto přesně nevím, co na to odpovědět. Jen tak spole
čensky můžeme říct, lidé mají malou víru. Ve skutečnosti mají v sobě systém
nejrůznějších přesvědčení, víry, že tohle je realita. A jsou beze zbytku
přesvědčení, že je to pravda. Například, že se musí jíst maso, to je velice
silná lidská víra. Na druhou stranu, každý tlak vyvolává protitlak. Pořád se
proti něčemu bojuje… Když někdo chce jíst maso, tak ať ho jí. Pro mě je
zajímavé, když v člověku ten systém víry povolí.

Máte nějaký příklad?
Teď je v Praze na návštěvě Clemens Kuby. Člověk, který spadl ze střechy
a porušil si míchu. Lékaři mu oznámili, že už nikdy nebude chodit. Nikdy
jim neuvěřil, vyléčil se silou svého přesvědčení a nyní jezdí po celém světě
přednášet a učit lidi věřit v sebe a své schopnosti. Kuby vypráví o paní,
která po shlédnutí jeho filmu se zvedla ze sedadla a odcházela. Kamarádka
ji zastavila a řekla: "Kde máš berle?" "A jo, nemám! A nechybí mi!" Přišla
rozzářená domů a manželova první věta zněla: "Kde máš berle?" "Představ
si, Karle, já vůbec nevím." Manžel: "To ses zbláznila?! Okamžitě si dojdi
k doktorovi pro nový!" Doktor se na ni podíval, řekl: "Okamžitě berle!"
Měsíc s nimi chodila, pak je zahodila, rozvedla se a bylo to. Takhle to je.
Buď si řekneš: "Nemám berle", a chodíš bez nich. Nebo si řekneš:
"Když to všichni říkají, tak to bych je asi měla mít"… a zůstanou ti do
smrti.

Ale pořád můžeš čistit svůj pohled, své stanovisko. Až pak třeba potkáš
někoho, kdo už ti ty berle nebude nutit. Posune tě. Realita zrcadlí stav
tvojí mysli.

Vy už jste na té dobré cestě, já tomu říkám, že žijete na pravém břehu
řeky. Jak jste se tam dostal? Byl nějaký bod zlomu? Snažím se neulpět nikde,
být ve vnitřním pohybu. Nevyhodnocuji, jestli to je dobré nebo špatné.
Bod zlomu jsem žádný neměl. Všechny věci přicházejí synchronicitními
řetězci, určitými souběhy v životě. Dostanu zajímavou knížku, vzápětí se
objeví nějaká situace, seskládá se obraz… Ne, neměl jsem v životě žádnou
tragédii, nemoc, něco, co by mě náhle posunulo.

Přečetl jste spousty knih a z mnoha z nich citujete. Co pro Vás knihy
znamenají? Přijde na knihu. Existují situace, kdy ta kniha promluví k
nějakému aparátu, který člověk má v sobě. Může způsobit vnitřní probuzení
něčeho, co má člověk v sobě připraveno a nebylo to třeba dostatečně
zavlažováno. Najednou pomůže ta kniha vytvořit situaci nebo přípravu
na ni a zkušenosti se začnou rozvíjet. Pro mě vždycky knihy byly zajímavé.
Spoustu knih jsem ale rozečetl a nedočetl. Necítil jsem povinnost, že
musím každou z nich dočíst. Pak jsem objevil pár knih, které člověku
zůstávají déle a nachází v nich pořád něco nového. Ta kniha je pak
vzájemnou vibrací mezi mnou a autorem, a je to moc pěkné.

Čím Vás zaujala kniha Čínská studie, že jste se stal jejím kmotrem?
Mně se líbí práce pana Campbella, a líbí se mi, že jeho osud je právě
takový vtipný. Pocházel z farmy, kde měl pořád to maso, vajíčka, mléko,
a že teprve vlastní vědecká poctivost ho zviklala v jeho systému víry.
Teoreticky považoval vegetariánství za nesmysl, jak sám píše. Výsledky
výzkumů byly ale natolik výrazné, že musel změnit své názory. Bylo by
to jiné, kdyby se narodil ve vegetariánské rodině a vyrostl v obhajobě
vegetariánství. Přesto, že vyrostl v přesvědčení, že musí jíst maso a
všechny ty živočišné tuky. Takhle to bylo legrační, že k tomu přišel
úplně z druhé strany, a to mě na tom baví. Také mě překvapilo množství
výzkumů a pokusů, které uvádí. A které jasně ukazují, že je možné
nahrazovat rostlinnými tuky ty živočišné. Jeho studie jsou zajímavé
také tím, že jsou tak dlouholeté, chronicky známé, píše se v nich, že
lidé mají výrazně omezit konzumaci živočišných bílkovin kvůli svému
zdraví… Stejně ale lidi mají v hlavě systém svého přesvědčení. Říkají si:
"Dobře, on to studoval 27 let, ale stejně se plete…" To je úžasné. Jak
lidská mysl dokáže spláchnout ze stolu tak mnohaletý výzkum. Jen
proto, že si chci dát stejk.

Která myšlenka této knihy Vám připadá nejpřínosnější?
Celá ta kniha, provázání myšlenek. Tam není žádná nová idea, která by
člověka překvapila. Ale to, jak je to celé provázáno, vyargumentováno,
pro lidi, kteří potřebují slyšet argumenty. Podstatné je, že se člověk
může dočíst, že změnou stravy si může zprůchodnit cévy. Lidé si spíš
myslí, že když mají cévy zanešené, musí jít na operaci. A tady najednou
on ukazuje rentgenové snímky lidí, kteří si zprůchodnili tepny tím, že
změnili stravu. To je úžasná zpráva. Spousta lidí stejně radši bude jíst
léky a nechá se rozřezat. Tak to tak mají, každý si prochází svým vývojem.
Někdo jde rychleji, někdo pomaleji, někdo přešlapuje na místě.

Váš vlastní způsob stravování se stále vyvíjí. V jaké etapě jste teď a řídíte
se nějakou zásadou z Čínské studie? Momentálně jím pouze bílkoviny
rostlinného původu. Nejvíc mě zajímá raw strava neboli živá, tedy nevařená.
To je systém, ve kterém se nepoužívají živočišné bílkoviny. Maximální
teplota, při které se strava upravuje, je 42 °C, kvůli enzymům. Ne že bych
jedl ortodoxně jenom tohle, ale většinou ano.

Jídlo je nejsnáze dosažitelná lidská potřeba. Mnoho z nás si jídlem léčí
nedostatek lásky, nespokojenost se svojí prací, smyslem života. Nakonec
se z přebytku stravy k těmto neradostem přidá ještě nemoc. Máte nějaký
nápad, třeba ze svojí praxe, jak vnést světlo do svého života? Jedna z cest,
která je dostupná každému člověku, je být chvíli o samotě, být sám. Dopřát
si toho, že je člověk v přírodě, odloží mobil a počítač, věci, které ho
spoutávají. Ideálně v lese, u vody. Nebo jít do tmy. Světlo se nejlépe
rozsvěcí ve tmě. Tam nic není, jen člověk sám. Nezvoní telefon, nepípají
emaily, takhle zůstat pár dní je dobré. Člověk si srovná myšlenky ve
vlastní hlavě.

Proč nemocí přibývá, místo aby jich ubývalo? Vidíte příčinu ve věcech
vnějších? stravování, způsobu života, nebo i v souvislosti s myšlením a
cítěním lidí? To je přece oboje dohromady, vnější a vnitřní, těžko to
můžete oddělit. Já ani nevím, jestli přibývá tolik lidí nebo těch diagnostických
metod. Před nějakou dobou se změnila doporučená hladina cholesterolu
v krvi a hned přibylo nemocných. Já to nevím, nevěnuju se tomu, nechodím
na nějaké vyšetření. Ale vím, že velkou sílu má vlastní představivost, mysl.
Spousta lidí onemocní, protože byli nemocní jejich rodiče, říká se tomu
věrnost rodu, věří, že to tak musí být. Jde o souhru, o způsob, jak
organismus spolupracuje. Pokud člověk začne jinak myslet a jinak se
stravovat, začnou geny pracovat pro naše zdraví, nikoli proti němu.

Proč pomáháte lidem s handicapem a máte je rád, jasně to vyzařovalo,
když jste uváděl předvánoční večer pro sdružení Rolnička? Vždycky se
dohodneme s kluky z divadla pro podporu něčeho, co je nám blízké.
Tam žádné proč není. Proto.

zdroj: suenee.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama