Proč média o důležitých věcech lžou

10. dubna 2014 v 19:58 | Warfare |  Úvahy a komentáre
Tak jsme dopadli s demokracií. Vlastním vládám krademe dokumenty, kterými
nás chtějí zničit. Jako v přídadě Snowdena a dalších hrdinů naší smutné doby.


Krize na Ukrajině a jednání o nové obchodní smlouvě mezi USA a EU (viz
heslo "transatlantická dohoda") ukazují jednu velice zajímavou věc. Velká
média vlastněná korporacemi mající evidentní zájem na zajištění těchto
smluv a tohoto koloniálního prostoru systematicky lžou, nebo vůbec nemluví
o reálném stavu věcí. Protože nezávislý tisk a média tvoří jen zlomek veřejného
mínění, na planetě zavládlo informační embargo srovnatelné se studenou
válkou 70. let. Ocitli jsme se v situaci, kdy probíhá něco jako známá
Kubánská krize (1962) a kdy existují dva úplně odlišné pohledy na jednu
a tutéž situaci. Tento stav je velmi nebezpečný. Je to od pádu železné
opony poprvé, co se korporátním médiím vlastněným velkým kapitálem,
který u nás představují Babiš, Bakala, Passauer Press, Mafra a spol., daří
globálně oblbovat veřejnost pod pláštíkem tzv. "demokracie" a "svobody
slova". Pozadí a historii tohoto historického vlivu médií na naše vědomí
jsme se věnovali v trojdílné analýze Mediální manipulace z pohledu
neomarxismu. Prozkoumejme platnost úvodní věty v této sérii článků:
"Veřejnost neví, co se děje, a ani neví, že to neví." (Noam Chomsky)
Co veřejnost ví a co tuší, a jak podle toho jedná?

1. Ukrajina je jasná, lidé vědí, že se veřejně lže
Německo, USA a nyní částečně i Francie mají "mediální" problémy. Lidé
začínají masově obviňovat sdělovací prostředky z jednostranného podání
událostí na Ukrajině. Je to částečně dané i tím, že korporátní média
jsou vcelku líná čeládka a pro své mocipány dělají jen to, co musí a za
co je platí. Proto novináři zvolili pohádku úspěšnou v případě arabských
revolucí, totiž tzv. "povstání utlačovaných mas za svobodu". To dobře
baští levice i pravice, každá z jiného důvodu. V případě arabského jara
to fungovalo bezvadně. Lidé tomu věřili tak dlouho, dokud z Libye nebyly
trosky. A ty už pak prostě neviděli, stejně jako dnešní Egypt nebo Sýrii.
Těmto zemím se u nás na webu cíleně věnujeme v celých sériích článků.
Stejně tak bylo možno manipulovat všechny ostatní události (Venezuela,
Kuba, Maďarsko, Ukrajina...) do jednoho předem připraveného scénáře
zlých a dobrých.

Tato metoda známá jako tzv. "agenda-setting", neboli nastolování mediální
agendy, fungovala bezvadně v případě zemí, o nichž je Evropanům celkem
jedno, zda existují nebo ne. Pak byli ochotni dát kritický rozum do kapsy
a začali baštit mediální blafy, které jedna korporátní redakce přebírala od
druhé. Tento mechanismus běžel ve válce proti Iráku, viz náš článek Ukrajina,
hysterická média a druhá válka proti Iráku. Jak to, že toto oblbování nyní
nefunguje v případě Ukrajiny? A co se děje v případě transatlantické smlouvy?

2. Hloupé nastolení agendy kolem Ukrajiny
Začátek kampaně byl skvělý, stejně jako slavný Hitlerův Blitzkrieg do
Sovětského svazu. Hned jsme věděli, že ti ušlechtilí demokrati na Majdanu
se nechávají střílet těmi ošklivými Janukovyčovými policejními stvůrami jen
proto, že se chtějí dostat do našeho socialistického či kapitalistického ráje
v EU. No a my, vyvolení, už v tomto ráji jsme. Tak ať se ostatní pololidé
pilně snaží a mohou být po pečlivém uvážení vpuštěni také. Tento kec
(neboli "narrative" v odborné hantýrce) byl tak hloupý, že kleknul na
samotném začátku. Za chvíli bylo jasné, že na Majdanu střílel ze začátku
kde kdo, jenom ne policisté. Podporu demokracie tam jeli dělat profláknuté
osoby typu knížete a ještě profláknutějších vládních agentů, totiž šéfů
jinak humanitární organizace Člověk v tísni. Totéž začalo platit o roli
ruské menšiny, o úloze Ruska, o situaci na Krymu atd.

Hloupě postavená zápletka prostě neunesla nápor reality a začíná se
hroutit. To známe dobře z komunistických dob, takže pád médií do bláta
lži a manipulace nemůže starší generaci nijak překvapit. V bahnu se novináři
a politici váleli už dříve, ale nyní jsou uprostřed ulice vidět, protože ostatní
jdou po chodníku. V redakcích i velkých nezávislých novin je zmatek (je to
hodně vidět v Le Mondu a Mediapartu, což jsou svobodné noviny), protože
přebrali část bajek a nyní vědí, že je to pitomost. Americké noviny jako
pravicový Washington Post a o něco normálnější New York Times tlačí
mediální káru plnou lží hrdinsky dál. V USA už to jinak nejde, daly se do
mocenské konfrontace s Ruskem. Stačí se podívat na českou produkci
tohoto amerického odvaru (pardon, brandu) u nás, viz časopisek Respekt.

3. Chytrá manipulace transatlantické dohody
Heslo "transatlantická dohoda" ukazuje na našem občanském webu sérii
hlavně redakčních článků, protože tato věc je příliš složitá na to, aby ji
mohl sledovat jen jeden člověk. Korporátní manipulátoři pochopili, že
v případě této absolutně klíčové věci nelze nic ponechat náhodě. To
není Ukrajina, kde lze nakonec ze všeho vycouvat, nechat lidi zapomenout,
a po roce tvrdit pravý opak. Mezitím spadne padesát psů do kanálu a bude
opět vytaženo. Lidi si mezitím zvyknou, že svět je jiný než před rokem.

Transatlantická smlouva má nastolit planetární moc korporací, která má
jurisdikčně přebít mocenskou roli států. To tady nikdy předtím v evropské
historii nebylo. I známá Britská Východoindická společnost (East India Trading
Company) či Nizozemská východoindická společnost ovládaly subkontinenty
jako Indii, Čínu a části Afriky se souhlasem koloniálních vlád a společně s nimi.
Nyní se mají korporace oddělit od pravomoci států a od dozoru EU a mají
fungovat jako samostatná planetární síla podobná Patočkovým "silám dne"
z díla Kacířské eseje. Protože tento smělý tah je zatím příliš nejistý a
spojený s mnoha otazníky, na tato jednání bylo jednoduše uvaleno
přísné informační embargo. A to vidíte všude v hlavních médiích: totiž,
že se kolem této smlouvy vlastně "nic" neděje.

4. Smutný závěr
To, že demokracie dostává v posledním desetiletí mocně na zadek, je
každému soudnému člověku jasné. Viz redakční článek Začarovaný kruh
destrukce americké demokracie. Druhá věc je, jak s pádem demokracie
manipulují korporátní média, která mají za úkol tento politický systém
tiše pochovat ve prospěch svých zaměstnavatelů, tj. známého jednoho
procenta planetárních oligarchů.

Tento boj sledujeme v EU zcela systematicky. Stačí si kliknout na články
o bankovním tunelu v rámci EU ("bankovní socialismus") nebo o postupném
vyvlastnění střadatelů ("bail-in"). Na rozdíl od Ukrajiny jde o dlouhodobé
procesy. Proto velká média zvolila mnohem jednodušší, a mnohem účinnější
taktiku. Mlčení. Mediální embargo funguje mnohem lépe než hloupé kecy.
Viz například faux-pas páně Macháčka v Respektu, na který jsme okamžitě
reagovali (Draghi slaví úspěch, pane Macháčku?) nebo manipulace kolem
Maďarska (Jak se klame po česku o hospodářské politice Maďarska).
Hloupé kecy totiž můžete hned demaskovat, zato systematické mlčení
se přebíjí mnohem obtížněji.

Absurdní situace kolem transatlantické (TTIP) a transpacifické smlouvy
(TPP) je následující. Stovky lobbistů světových koncernů z celého světa
sledují on-line (!) jednání států a okamžitě píší do vedlejšího protokolu své
připomínky. Viz článek Transatlantická a transpacifická smlouva připravuje
novodobé otroctví. To nikdy předtím nebylo, aby státy natolik kapitulovaly,
že nechají korporace rozhodovat on-line o výsledku jednání. Zkušební model
této manipulace celých států si korporace vyzkoušely při vytváření obchodní
smlouvy mezi Kanadou a EU (Smlouva EU s Kanadou jako model nové strategie
korporací). Jistěže smlouvu připomínkují účastnické smluvní státy a hlavy
států či EU budou podepisovat závěrečnou smlouvu naším jménem. Ale to
je z velké části jen fraška, protože nyní řídí průběh jednání lobbisté a
právníci světových firem.

A o tom se musí striktně mlčet, hlavně v médiích, která jsou těmito koncerny
kontrolována. Američtí aktivisté se vůbec nemohli dostat ani k předběžnému
znění tehdy pro USA klíčové dohody TPP, tak byla utajovaná. Občanské organi
zace se složily a veřejně nabídly odměnu tomu, kdo jim utajované znění smlouvy
hackne a přinese na stůl, aby ji mohly analyzovat. Pochopitelně to měla první
Wikileaks a předběžný návrh zveřejnila i pro TTIP, viz článek Wikileaks zveřejnily
utajované znění Transatlantické dohody EU-USA. Tak jsme dopadli s demokracií.
Vlastním vládám krademe dokumenty, kterými nás chtějí zničit. Jako v případě
Snowdena a dalších hrdinů naší smutné doby.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama